Žij své sny

Nehřeš Slovem Zajímavé bylo, že díky změně stravy, něčemu, co považuji za očistu čistě materiální se začalo měnit i naše přemýšlení. Samy od sebe se totiž v našich životech začaly objevovat i nové věci duchovní, jako například Čtyři dohody a začali jsme se vyvíjet i mentálně. Velmi krásný ,,nežádoucí účinek". :-) První dohoda nám navrhuje, abychom přestali být zlí a jedovatí. Potom totiž ostatní začnou být hodní a milí i na nás, jako zpětná reakce. Když se dívám na ostatní lidi s pocitem jako: ,,ty máš hnusnej účes" nebo ,,ona zpívá fakt strašně" anebo ,,jak si tohle může vzít vůbec na sebe?!", ti lidé moje myšlenky sice neslyší a často neslyší ani když o nich takto mluvím nahlas, ... ... Ale to není důležité. To neznamená, že se nic neděje. Já pouštím do světa svůj jed, vztek, zlobu, závist či cokoli podobného a k mému cíli se tyto moje pocity dostanou. Přiletí až k té osobě. Ten člověk nejspíš neví, co jsem to po něm střelil za ošklivé hodnocení, ale! V té

Energie a síly přibylo, nemocí ubylo a ty, které se objevily měly velmi zrychlený průběh (např. prodělat rýmu za dva dny bylo úžasné). Jednoho večera jsem se jen tak povaloval na gauči když mi moje úžasná žena povídá: ,,Můžu ti konečně pustit ty Čtyři dohody? " S mírně nespokojeným výrazem ve tváři, protože jsem to už párkrát odmítl, protože ,,nebylo dost času" nebo ,,se mi zrovna nechtělo". ,,OK, pusť mi to, prosím." Souhlasil jsem. Ne že by se mi tak úplně chtělo, ale přece... Klidný hlas pana Duška se linul z reproduktorů a já zavřel oči. Pravděpodobnost usnutí byla v podobných nočních situacích vysoká. A jak to dopadlo? Neusnul. Čím déle jsem poslouchal, tím více jsem chtěl slyšet, protože nic, co by se alespoň trošku podobalo této životní filozofii jsem v životě neslyšel. O podobné změně celého života jsem do té chvíle nejen neslyšel, ale ani se mi o něčem tak nádherném ani nesnilo. A viděl jsem jednu skutečnost, která mne přiměla k okamžité akci: a to

Detox. Byla to do té chvíle ta nejočistnější bouře mého těla. Smysly, orgány, cévy, svaly a nejspíše i to ostatní. Všechno to bolelo a postupně na sebe upozorňovalo. Naposledy. To bylo naposledy, co jsem si připomenul, jak vypadá nachlazení, bolest břicha či horečka v běžném životě nás všech. Od té chvíle se tělo začalo velmi rychle obnovovat a sílit. Energie postupně pomalu přibývala a nemoci nás sledovaly jen zpovzdálí. Možná se ptáte, co naše chuť na vařenou stravu či sladkosti. Byla. A pořádná. A den ode dne... Slábla. Vše se pomalu usazovalo jako nově postavený dům až to zapadlo do pevných kolejí a i když jsme si sem tam dopřáli i jídlo vařené, většinou vegetariánské, nebyl nejmenší důvod vrátit se zpět.

,,Vitarián. Co tohle slovo asi znamená?" prolétlo mi hlavou. ,,Řeknu ti o tom něco víc, chceš?" přečetla si moji myšlenku manželka a pokračovala: ,,Jde o to, že budeme jíst jen živou stravu. Ovoce, zeleninu a oříšky. Co ty na to?" Ovoce, zeleninu a oříšky. Tou dobou jsem na tom byl s kvalitou života opravdu bídně, to mi věřte... rohlíky se salámem, spousta masa a párků, smažené dobrůtky, hektolitry mléka a opravdu maličko ovoce a zeleniny. Po krátké chvíli jsem řekl ono ANO, jež poprvé změnilo náš život k nepoznání. :-) Od toho okamžiku jsme já ani moje žena nepozřeli nic vařeného, a to po dobu přibližně jednoho týdne. Hned ke konci prvního dne naší nové stravy se začaly dít podivné věci, které trvaly téměř celý týden. Nevím už v jakém pořadí, ale každý den se přes nás převalila jiná vlna, většina z nich síly hurikánu. Jedno ráno jsem se vzbudil s horečkou, která do večera záhadně ustoupila naprostému normálu. Další den jsem prožil v silných křečích žaludk

,,Co kdybys přestal jíst čokoládu a sladkosti ?" Řekla mi tehdy. A já, i přes svou existenci spíše mimo realitu, jsem si dost jasně uvědomoval, že tenhle život nestojí za nic a že vracet se každý den z práce naprosto vyčerpaný a otupělý a celý zbytek dne již jen polehávat a nemít do ničeho chuť není život, který bych chtěl i nadále žít. ,,Ne. Už ani o minutu déle!" Měl jsem jasno. ,,Dobrá, lásko. Přestanu jíst sladké." Odvětil jsem a vlastně okamžitě začal toto rozhodnutí i plnit. Cítil jsem se tak nějak zvláštně a spíše mírně dobře. Snad proto, že jsem se vůbec dokázal nějak rozhodnout a použít onu kouzelnou sílu, tedy svoji vůli. ,,Staneme se vegetariány , co říkáš?" Ozvalo se zpoza počítače asi po hodině od onoho čokoládového rozhodnutí. ,,Už žádné maso, to by mohlo přinést spoustu nové energie." Dodala ještě. ,,Dobrá, lásko. Přestaňme jíst zvířátka." Usmál jsem se a ihned toto rozhodnutí pojal za svoje a začal respektovat. Opět jsem cítil jakés

Mým druhým snem, který dnes chci začít žít je šíření něčeho, co je opakem od válek, zloby, strachu. Šířit štěstí a lásku. Začněme tedy jedním příběhem. Studené únorové ráno mne na křídlech studeného větru odválo až na práh mého domova. Teplo v domě mne obalilo a něžně vyneslo po schodech do prvního patra, kde jsme tehdy žili s mojí milovanou ženou. Úsměv a polibek jako bych vnímal přes tenký závoj na mých očích i ostatních smyslech. Zvuky byly jaksi tlumené, bušení pračky z přízemí byly dnes zvláštně tišší a přesto stejně protivné. Vůni úžasné polévky, kterou moje milovaná zrovna míchala se jaksi nedařilo proniknout mým nosem do mého otupělého těla. Upadl jsem do křesla a moje víčka poklesla. Nic namáhavého jsem to dopoledne nedělal a ranní vstávání zdaleka nebylo brzké. Ne. Nemohl jsem to zastavit. Upadal jsem do nevnímajícího bezvědomí a realita se mi rozplývala před očima. Rozhovor, který se má žena pokusila zavést se nezdařil, což pochopila po pár prvních větách a své snahy ra