Žij své sny

Stalo se vám někdy tohle...? Manželka: ,,Miláčku, začneme cvičit každé ráno třeba pozdrav slunci, co říkáš?" Manžel: ,,To je výborný nápad. Začneme třeba zítra. Promiň, musím teď na chvíli na zahradu něco uklidit. O měsíc později: Manželka: ,,Miláčku, začneme tedy s tím cvičením?" Manžel: ,,S jakým?" Manželka: ,,Bavili jsme se o ranním cvičení každý den. Ty si nevzpomínáš?" Manžel: ,,Hmm, matně. Promiň. Jistě, začneme, to bude skvělé!" Za půl roku: Manžel: ,,Miláčku, dnes mi v práci kolegyně říkaly, že je výborné cvičit po ránu třeba jógu. Co ty na to?" Manželka: (V hlavě výbuch mírného rozladění. Ano, myslím zuřivost.) ,,Aha, a co ještě Ti říkaly kolegyně?" Manžel naprosto zmatený otázkou i útokem: ,,Co se děje?" Manželka: ,,To už jsem navrhovala snad stokrát, copak si to nepamatuješ?" Manžel: ,,Ajéje, máš pravdu. Já blbec, promiň, miláčku." Manželka: ,,Jo, když ti to řeknu já, tak nic, ale jakmile to řekne nějaká kole

Budu-li parafrázovat pana Osho, řeknu vám, že to, co vám chci dnes sdělit slovy, se slovy vlastně ani sdělit příliš dobře nedá. Nicméně stejně se o to pokusím a kéž si z toho alespoň někteří z vás vezmou něco, co jim bude na jejich cestě k užitku. Dovolím si použít ilustrační příběh, jehož hlavní hrdina bude jmenovat třeba Tonda. Tondovi je dnes něco málo přes čtyřicet a má dva syny. Tak tedy náš Tonda přichází domů po práci a má ještě tolik nadhledu, že ho po celodenní dřině nerozhodí ani jeho milovaný pubertální syn obličejem přisátý ke zbytečně velkému a drahému monitoru ani jeho o několik let mladší syn skrytý za velkou skříní soustředěně zdobící stěnu obývacího pokoje temperovými barvami. Tonda tedy vchází do kuchyně, kde líbá svoji krásnou ženu. Ta mu na oplátku láskyplně předloží novinky z domova převážně o tom, jak se pračka sama vypíná sedm minut po zapnutí, záchod se opět nevysvětlitelně ucpal a mixér se po pár prazvláštních zvucích ztratil v obláčku dýmu, pročež byl radě

Dnes se mi doneslo, že můj blog nejspíše lidé čtou, avšak co více, dovede být některým i novou inspirací či impulzem na jejich cestě. Rád bych tedy připsal pár řádků na téma: Nevím, co dělat se svým životem a časem, který mi byl dán. Nevím, která cesta je ta pravá a ani nevím, jaké cesty existují. Nevím, co by mě skutečně bavilo a naplnilo moje dny radostí. Nevím, proč mě nic nebaví. Nevím, proč jsem tady. Nevím, proč žít. Začínám si uvědomovat, že nás takových asi bude mnohem více, než by se na první pohled mohlo zdát. Stále častěji slýchám o lidech, mladých i starých, malých i velkých, no zkrátka o lidech, kteří jdou životem bez radosti, bez důvodu, bez motivace. Prostě jen jdou. Protože tak se to přece dělá. Drží se krok a následuje předepsaný vzorec hry-škola-práce-důchod-odchod . Ráno se vzbudíš a nechce se ti z postele. Dnešek bude zase stejný jako všechny ostatní dny. Proč mám vůbec vylézt z postele a ,,žít"? Něco se mnou asi není v pořádku, al

Chtěl jsem dnes skončit čtvrtou dohodou, ale nedá mi to. Musím vám ještě napsat o něčem, co se ke mně dostalo v posledních dnech. Pokusím se to vyjádřit co nejjednodušeji. :-) Možná patříte, stejně tak jako já, mezi ty, kdo si o sobě myslí, že ví naprosto přesně, kde dělají lidé v jejich okolí chyby , co dělají v životě špatně a co by měli se svým životem udělat, aby se stal mnohem šťastnějším. ,,Ten blbec Pepa prostě nevidí, že kdyby poslal tu svou novou holku k vodě, byl by zase naprosto šťastný. Vždyť je to úplně jasný!" anebo ,,Jak může Jana nevidět, že s ní v práci ten šéf zametá? Kdyby dala výpověď, bude její život spokojený a šťastný!" anebo ,,To nevidí Martina, že jestli si na hlavě nechá tu blond, nikdy nenajde solidního chlapa? Vždyť je to úplně jasný, proč nemá žádnej vztah!" No, tyto a jim podobné moudré myšlenky by ještě až tak nevadily. Horší je, když je začnete říkat oněm lidem nahlas v dobré víře, že vyřešíte jejich celoživotní problémy během pěti

Dohoda čtvrtá - Dělej vše tak, jak nejlépe dovedeš Abychom měli Čtyři dohody kompletní, dovolil bych si zmínit i tu poslední z nich, čtvrtou, která zní ,,Dělej vše nejlépe, jak dovedeš." Je velmi jednoduchá a platí naprosto pro vše, co v životě děláte. Pokud budete vždy dělat vše na 100%, nemůžete si už nikdy vyčítat, že jste něco odflákli nebo to mohli udělat ještě lépe. Vždy uděláte danou věc naprosto nejlépe a za tím si pak můžete s klidným svědomím stát. Udělal jsem to nejlépe, jak jsem tehdy uměl. Nemám si co vyčítat. Tahle dohoda se týká všech činností, od mytí nádobí po malování bytu či výkon vašeho zaměstnání. Dělejte vše tak, jak nejlépe zrovna dovedete. Zkrátka na 100%. A už žádné výčitky. Přeji mnoho zdaru a krásných dní! Tomáš

Dohoda třetí - Neberte si věci osobně Tato dohoda mi pomohla možná ze všech nejvíce. Posuďte sami. :-) Vstoupím, do kinosálu. Dávají film o mém životě. Vidím sestru, rodiče, přátele. Všichni se chovají tak, jak je znám. Je to můj film o mém vlastním životě. Vyjdu ven a vejdu do sousedního sálu. Sedí v něm jediný divák. Moje maminka. Na plátně vidím sestru, otce, přátele. Ale chovají se trošku jinak. Mají jiné povahy, charaktery. Maminka je asi vidí trochu jinak než já. Vejdu do dalšího sálu. Sestra se dívá velmi zaujatě na svůj film. Postavy stejné. chování a povaha však zase trošku jiné. Asi vidí vše také odlišně . Například já vidím svého kamaráda jako úžasného přítele, moji rodiče ho možná vidí jako flákače, který se moc neučí, moje sestra ho vidí třeba jako ,,machýrka", co balí holky. Každý z nás má jiný pohled na svět. Řekněte, který z těch pohledů je pravda? Jak vyberete, který názor je pravdivější? Lidé okolo vás Vás vidí pouze ve svém filmu, ve svém kinosálu. N

Vstoupil jsem do menší místnosti a odložil si cestovku na zem. ,,Tak tady teď strávím ... kdoví jak dlouho?" Prolétlo mi hlavou a na mé tváři se mihl krátký úsměv. Druhými dveřmi vstoupila žena s tmavými dlouhými vlasy a jen tak mimochodem povídá: ,,Ahoj. Opravdu ještě chceš mít toho svalovce v levém stehně?" (svalovec stočený je živočišným parazitem) Usmála se jako neviňátko. Už pár měsíců jsem měl v levém stehně zvláštní pocit neznámé tupé bolesti, který jsem nikdy předtím nepoznal. Přemýšlel jsem, jestli si ze mě žena netropí blázny a nakonec jsem nejistě pronesl: ,,Myslím, že to přežiju i bez něj." A oplatil ženě úsměv. Položila dlaň na moji nohu a já ucítil hřejivé brnění pronikající až do morku stehenní kosti. Poté se opět napřímila a řekla jen: ,,Večer. A nelekni se. Jo a jmenuju se Kálí." Mé zmatené ,,Díky." se houpavě neslo tichou místností až se dokolébalo zpět k mým vlastním uším a já si uvědomil: ,,Za co vlastně?" To už však byla zase pry

Dohoda druhá - Žádné domněnky Tohle byla pro mne docela překvapivá věc. Uvědomujete si, jak často se o něčem či o někom něco domníváte? Jak jsem zjistil, já celé dny. V jednom kuse se mi v hlavě rodily hypotetické možnosti, jak může co dopadnout a řeknu vám, málokdy byly pozitivní. Uvedu příklad pro lepší představu: Před mým obchodem spí ráno špinavý otrhaný bezdomovec. Domněnka:  To musí být nějaké individuum!  Nakopnu ho a zařvu na něj pár nadávek. Uteče. Další den ráno tam spí zase a páchne to tam močí. Domněnka:  Ten pobuda mi pomočil obchod!  Zase ho párkrát kopnu a vynadám mu. Uteče. Třetí den ráno tam zase spí a na mém obchodě je kousek výlohy posprejovaný. Domněnka:  Ten syčák! Vyliji na něj kýbl vody a pořádně mu nadám. Uteče. Další den ráno tam není. A další také ne. Už mi snad chybí. To je směšné. Na můj obchod míří průmyslová kamera a nonstop natáčí. Najdu ten záznam na internetu: ,,Pobuda" v noci přichází a lehá si. Přiběhne pár náctiletých a chtějí mi p

Nehřeš Slovem Zajímavé bylo, že díky změně stravy, něčemu, co považuji za očistu čistě materiální se začalo měnit i naše přemýšlení. Samy od sebe se totiž v našich životech začaly objevovat i nové věci duchovní, jako například Čtyři dohody a začali jsme se vyvíjet i mentálně. Velmi krásný ,,nežádoucí účinek". :-) První dohoda nám navrhuje, abychom přestali být zlí a jedovatí. Potom totiž ostatní začnou být hodní a milí i na nás, jako zpětná reakce. Když se dívám na ostatní lidi s pocitem jako: ,,ty máš hnusnej účes" nebo ,,ona zpívá fakt strašně" anebo ,,jak si tohle může vzít vůbec na sebe?!", ti lidé moje myšlenky sice neslyší a často neslyší ani když o nich takto mluvím nahlas, ... ... Ale to není důležité. To neznamená, že se nic neděje. Já pouštím do světa svůj jed, vztek, zlobu, závist či cokoli podobného a k mému cíli se tyto moje pocity dostanou. Přiletí až k té osobě. Ten člověk nejspíš neví, co jsem to po něm střelil za ošklivé hodnocení, ale! V té

Energie a síly přibylo, nemocí ubylo a ty, které se objevily měly velmi zrychlený průběh (např. prodělat rýmu za dva dny bylo úžasné). Jednoho večera jsem se jen tak povaloval na gauči když mi moje úžasná žena povídá: ,,Můžu ti konečně pustit ty Čtyři dohody? " S mírně nespokojeným výrazem ve tváři, protože jsem to už párkrát odmítl, protože ,,nebylo dost času" nebo ,,se mi zrovna nechtělo". ,,OK, pusť mi to, prosím." Souhlasil jsem. Ne že by se mi tak úplně chtělo, ale přece... Klidný hlas pana Duška se linul z reproduktorů a já zavřel oči. Pravděpodobnost usnutí byla v podobných nočních situacích vysoká. A jak to dopadlo? Neusnul. Čím déle jsem poslouchal, tím více jsem chtěl slyšet, protože nic, co by se alespoň trošku podobalo této životní filozofii jsem v životě neslyšel. O podobné změně celého života jsem do té chvíle nejen neslyšel, ale ani se mi o něčem tak nádherném ani nesnilo. A viděl jsem jednu skutečnost, která mne přiměla k okamžité akci: a to

Detox. Byla to do té chvíle ta nejočistnější bouře mého těla. Smysly, orgány, cévy, svaly a nejspíše i to ostatní. Všechno to bolelo a postupně na sebe upozorňovalo. Naposledy. To bylo naposledy, co jsem si připomenul, jak vypadá nachlazení, bolest břicha či horečka v běžném životě nás všech. Od té chvíle se tělo začalo velmi rychle obnovovat a sílit. Energie postupně pomalu přibývala a nemoci nás sledovaly jen zpovzdálí. Možná se ptáte, co naše chuť na vařenou stravu či sladkosti. Byla. A pořádná. A den ode dne... Slábla. Vše se pomalu usazovalo jako nově postavený dům až to zapadlo do pevných kolejí a i když jsme si sem tam dopřáli i jídlo vařené, většinou vegetariánské, nebyl nejmenší důvod vrátit se zpět.

,,Vitarián. Co tohle slovo asi znamená?" prolétlo mi hlavou. ,,Řeknu ti o tom něco víc, chceš?" přečetla si moji myšlenku manželka a pokračovala: ,,Jde o to, že budeme jíst jen živou stravu. Ovoce, zeleninu a oříšky. Co ty na to?" Ovoce, zeleninu a oříšky. Tou dobou jsem na tom byl s kvalitou života opravdu bídně, to mi věřte... rohlíky se salámem, spousta masa a párků, smažené dobrůtky, hektolitry mléka a opravdu maličko ovoce a zeleniny. Po krátké chvíli jsem řekl ono ANO, jež poprvé změnilo náš život k nepoznání. :-) Od toho okamžiku jsme já ani moje žena nepozřeli nic vařeného, a to po dobu přibližně jednoho týdne. Hned ke konci prvního dne naší nové stravy se začaly dít podivné věci, které trvaly téměř celý týden. Nevím už v jakém pořadí, ale každý den se přes nás převalila jiná vlna, většina z nich síly hurikánu. Jedno ráno jsem se vzbudil s horečkou, která do večera záhadně ustoupila naprostému normálu. Další den jsem prožil v silných křečích žaludk

,,Co kdybys přestal jíst čokoládu a sladkosti ?" Řekla mi tehdy. A já, i přes svou existenci spíše mimo realitu, jsem si dost jasně uvědomoval, že tenhle život nestojí za nic a že vracet se každý den z práce naprosto vyčerpaný a otupělý a celý zbytek dne již jen polehávat a nemít do ničeho chuť není život, který bych chtěl i nadále žít. ,,Ne. Už ani o minutu déle!" Měl jsem jasno. ,,Dobrá, lásko. Přestanu jíst sladké." Odvětil jsem a vlastně okamžitě začal toto rozhodnutí i plnit. Cítil jsem se tak nějak zvláštně a spíše mírně dobře. Snad proto, že jsem se vůbec dokázal nějak rozhodnout a použít onu kouzelnou sílu, tedy svoji vůli. ,,Staneme se vegetariány , co říkáš?" Ozvalo se zpoza počítače asi po hodině od onoho čokoládového rozhodnutí. ,,Už žádné maso, to by mohlo přinést spoustu nové energie." Dodala ještě. ,,Dobrá, lásko. Přestaňme jíst zvířátka." Usmál jsem se a ihned toto rozhodnutí pojal za svoje a začal respektovat. Opět jsem cítil jakés

Mým druhým snem, který dnes chci začít žít je šíření něčeho, co je opakem od válek, zloby, strachu. Šířit štěstí a lásku. Začněme tedy jedním příběhem. Studené únorové ráno mne na křídlech studeného větru odválo až na práh mého domova. Teplo v domě mne obalilo a něžně vyneslo po schodech do prvního patra, kde jsme tehdy žili s mojí milovanou ženou. Úsměv a polibek jako bych vnímal přes tenký závoj na mých očích i ostatních smyslech. Zvuky byly jaksi tlumené, bušení pračky z přízemí byly dnes zvláštně tišší a přesto stejně protivné. Vůni úžasné polévky, kterou moje milovaná zrovna míchala se jaksi nedařilo proniknout mým nosem do mého otupělého těla. Upadl jsem do křesla a moje víčka poklesla. Nic namáhavého jsem to dopoledne nedělal a ranní vstávání zdaleka nebylo brzké. Ne. Nemohl jsem to zastavit. Upadal jsem do nevnímajícího bezvědomí a realita se mi rozplývala před očima. Rozhovor, který se má žena pokusila zavést se nezdařil, což pochopila po pár prvních větách a své snahy ra

Rád bych vám všem pověděl jednu velmi dobrou zprávu (kromě toho, že mi dnes vrátili počítač s novým harddiskem) :-) a ta zní: Dnes se už cizí jazyk nemusíte učit z knih čtením a cvičeními! Pro všechny z vás je tu bezpečný, zábavný způsob, jak se zaručeně naučíte jazyk (pokud máte motivaci). Je to mluvení mluvení a mluvení. K tomu poslechy, moc slovíček a sem tam i nějaká ta gramatika. Prostě přijdete na hodinu, poté co jste se doma naučili nových 20 slovíček, pohodlně se usadíte a dostáváte hned první úkol, o kterém povídáte a pak další, pak si něco poslechnete a zase se bavíte s lektorem. Nestojí to téměř žádnou námahu a je to něco mezi odpočinkem a zábavnou hrou. A poté najednou za několik měsíců zíráte, kolik už toho dokážete říci a jak dlouho dovedete sami mluvit na spoustu témat. :-) Líbí se vám ta představa? Tak, a teď ta dobrá zpráva: Není to už jen představa! Takhle se dnes učí! Zvykejte si. Dopřejete to sobě i svým dětem? Já rozhodně ano. Děkuji. Mějte se krásně

Milí čtenáři, dnes mi můj student Peťa na hodině řekl, že jeho žena se učí již pátým rokem a on po půl roce se mnou (základ měl už když jsme začínali, ale stejně...) mluví mnohem lépe než ona. Jeho žena totiž není schopna mluvit téměř vůbec!  Mluvím o jazykové škole, kde je celkem tučné školné. Lidé sem chodí dobrovolně, jsou zvyklí na tento styl.  A jejich lepšení se spočívá v tom, že dokáží vyplnit těžší a těžší cvičení! Snad tohle není skutečností všude, kéž by to byla jen vyjímka. Začínám však mít podezření, že: Český student hlásící se na kurz angličtiny AUTOMATICKY OČEKÁVÁ, a teď mne prosím opravte všichni vy, kdo neočekáváte, tedy OČEKÁVÁ, že dostane knihu a z ní se naučí čtením, cvičeními a poslechem jazyk. Můžete se čtením, psaním a posloucháním, byť po dobu několika let, někdy naučit sami od sebe MLUVIT? Snad že by vám to někdo zkopíroval na váš soukromý harddisk ve spaní. Je to opravdu možné, že většina těchto drahých kurzů, a to i ve městech, kde jsem myslel, že

Zdravím vás, milí čtenáři, vy, jež se zajímáte o angličtinu a způsob, jakým se nám bude ve státě šířit. Děkuji všem, kteří si blog četli i všem, které téma zaujalo. Nyní bych se ve svých příspěvcích mohl nechtěně i opakovat. Myslím, že směr mého snažení jste již dávno všichni skvěle pochopili. Rád bych teď hlavně dopsal eBook, který chci do týdne zpřístupnit vám všem. A poté můžeme přestat mluvit a začít konat. =o) Během té doby rád zodpovím cokoli, co vás zajímá a budu rád za vaše komentáře či odpovědi na mé otázky.  Na blogu jsem zpřístupnil anonymní příspěvky (až teď jsem přišel na to, jak se to dělá, za což se omlouvám těm, které to odradilo), takže můžete bezpečně říci, co máte na srdci. ;) Přeji vám všem šťastné dny a příjemná vzdělávání. Děkuji, Tomáš

Dobrý den, otevřete si knihy na straně 55. Dnešním tématem je "there is, there are". Nejprve si přečteme a přeložíme článek "Můj dům". Honza začne. /15 minut/ Nyní si řekneme, kdy se "there is" používá. Otočte si na stranu 112. Přečteme a přeložíme si poučky. /10 minut/ A nyní když věci rozumíte si vyplňte cvičení 1, 2 a 3. Až budete hotovi, zkontrolujeme si. /25 minut/ A nyní otočte na stranu 56, přečtěte si zadání a, b, c k poslechu. Nyní poslouchejte a kroužkujte správné odpovědi. Nakonec si vše zkontrolujeme. /10 minut/ Opravdu to takhle na našich školách vypadá? Opravdu naše děti dělají 4x týdně, 3 hodiny čistého času, tohle? Před desíti lety to takhle bylo. Změnila se situace k lepšímu? Osobně doufám, že ano a že zoufalí rodiče, co za mnou chodí, abych jejich děti alespoň NĚCO naučil, jsou jen vyjímkou. Co kdyby to vypadalo třeba takhle? Dnešním tématem je "there is, there are".  Nejdříve však naše obvyklá rozcvička. Ka

Učil vás už někdo anglickou gramatiku? Vzpomínám si, že jsem sám zažil mnohokrát následující situaci: Dnešní nové učivo je minulý čas prostý. Otevřete si učebnice vzadu, kde je gramatika, přečteme si poučky. Když bylo toto blahodárné čtení dokončeno, dostali jsme většinou pokyn: Otevřete si pracovní sešit a vyplňte této tři čtvrtě stránky. Poté budete vše chápat.  Hmm, chápat, to je i možné.. spíše mne ale zajímá za jakou cenu . Půl hodiny času, obličeje protáhlé otupělostí, pocit ,,kéž bych teď byl na druhé straně planety". Zdaleka to však neznamená, že jsem uměl onen čas použít v jakékoli každodenní situaci. Co řeknete na drobně poupravený scénář z mé hodiny ? ,, Dnešní nové učivo je minulý čas prostý." /potud je vše stejné/ =o) ,,Minulost se dělá takhle." /2,5 minuty času ústních pouček/ ,,Tady máš seznam nepravidelných sloves a teď mi řekni, jak jsi strávil minulý víkend." /10 minut mluvení s mými doplňujícími otázkami/ ,,Úžasné, děkuji. A teď mi,

Dnes jsem se vrátil z výuky s paní, co mi řekla, že se jí na hodinu někdy nechce, protože si bude zase připadat jako blbec, že nic neumí (přitom mluví velmi pěkně a má úroveň středně pokročilá). Ptám se: Proč? Ona: Za to nemůžeš, to už mám od základní školy. Vyprávěla mi o učitelce ze základky, která v ní vypěstovala blok trvající až do dneška, okolo 20 let. Po pár měsících našich hodin již ví, že ji nezesměšním ani se na ni nedívám jako na hlupáka, když něco neví. Proto se přeci učí, protože se chce zlepšit a k tomu je třeba dělat chyby. Více než dvacet let. Takovou zodpovědnost učitelé na ZŠ mají. Uvědomují si to? Dochází jim, jak mohou úžasně zaujmout a nebo znechutit malé žáčky na desítky let jejich dalších životů? Z mojí zkušenosti je vědění a znalosti učitelů k ničemu, pokud nedokáží v hodině mít příjemnou, přátelskou a hravou atmosféru, kde se absolutně nikdo nestydí, nebojí a dokonce je rád, že si může popovídat i o osobních věcech, na což nemá třeba v práci a doma zr

Dnes jsem se kolem oběda vrátil z výuky Jardy. Jarda začínal svoji výuku během listopadu. Začali jsme úplně od začátku, sloveso být atd. Vídáme se tedy půl roku a mohu říci, že je přesným příkladem mého stylu výuky popsaného dopodrobna v knize, která na vás již čeká. Když jsem se dnes zeptal Jardy: ,,What's new?" - tedy co nového - po půl roce od úplné nuly mi začal vyprávět o obchodních problémech, špatných rozhodnutích šéfa a jejich dopadech na atmosféru v práci a na rodinný život. To vše v minulém čase za používání nepravidelných sloves. Jarda, jakožto pokusný králík, uspěl na plné čáře. Tímto mu děkuji, že je mým studentem, protože vím, že tenhle blog také sleduje. Co z toho plyne? Já dokončím eBook, který vám chci nabídnout. Vy si ho vytisknete, najdete si lektora a necháte se velmi rychle naučit anglicky. A pokud budete spokojeni, jediným, za co budu rád, je, že budete šířit dobrou pověst a tuto knihu doporučovat svým přátelům a známým. Potřebujeme nejprve strhno

eBOOK Moji milí čtenáři, co byste řekli knize , kde bude popsán návod, jak na to. Jak učit tímto stylem a dokonce plán lekcí s rozpisem co přesně dělat a jak. Lektorům by tato kniha mohla být přímou inspirací nebo podnětem k dalším otázkám na mne. A co studenti sami ? Myslíte, že by bylo příliš odvážné požádat lektora/lektorku ve vašem městě, jestli by vás nenaučil anglicky podle této knížky , protože by to bylo pro něj/ni prakticky bez práce a pro vás zábavné a velmi efektivní? Koneckonců lektorství je práce slušně placená a volba knihy by měla být pro lektora pouze drobností. Dovedete si to Vy, jako student(ka) bez problému představit? Byla by (tedy lépe řečeno ,,bude", protože knihu brzy dokončím) pro vás taková knížka zajímavá? Předem děkuji za vaše komentáře. Šíření naší laviny by tedy probíhalo na obou frontách - té lektorské i té studentské - zároveň a mohlo by nabrat na rychlosti.

A teď si představte, kolik lidí se v tomhle státě asi učí anglicky. Ale to není všechno a dokonce to nejspíš není ani to hlavní. Máte děti? Nebo se je chystáte jednoho dne mít? Jak se asi učí jazyky na školách? Dělají děti spíše cvičení, nebo si nacvičují návštěvu restaurace či hotelu formou rozhovoru? Pro malé dítě může být vztah k jazyku získaný na ZŠ určující jeho chuť nebo nechuť k jazyku ještě hodně dlouho poté, co školu dokončí! Víte, kolik se dá napáchat škod na malých dětech, které učitelé mohou odradit na mnoho následujících let od studia jazyků? Uvědomují si učitelé jak velkou zodpovědnost mají? Posledním a nejdůležitějším krokem na konci mého snu je napsat knihu v aktivní stylu výuky, který učím celou dobu svojí praxe, a dostat ji do státních škol tak, aby děti angličtina už navždy mohla bavit. Začíná vás můj sen trošku zajímat? Přidáte se a pomůžete také?

Ptáte se pro koho píši? 1) pro všechny lektory cizích jazyků, obzvláště anglického, kteří vidí výhody aktivní zábavné výuky 2) pro všechny, kteří už zažili nepraktickou výuku jazyka na vlastní kůži a neradi by si to zopakovali 3) pro všechny, kdo mi chtějí pomoci změnit kvalitu výuky v ČR Věřím, že student by měl většinu hodiny mluvit a učit se reagovat a lektor jen sedět a sem tam položit otázku nebo pomoct s gramatikou. A k tomu by měl student dostávat spoustu poslechů od různých mluvčích a umět je krátce převyprávět. Co myslíte vy? Máte podobný názor či zkušenost?  Předem děkuji. 

Sen I - Naučit Čechy anglicky Mým prvním snem je naučit nás, obyvatele České republiky, anglicky. Zažili jste už někdy výuku angličtiny, kdy sedíte, vyplňujete cvičení, čtete články a píšete anglické dopisy? A co tenhle obrázek? Mluvíte o svých zážitcích z minulé dovolené, popisujete slova na lístečcích, bavíte se o filmech, gramatiku se učíte mluvením a posloucháte různé mluvčí z CD. Jeden z těchto dvou příkladů vystoupí v Londýně na letišti, promluví na něj první úředník a on nebo ona po dvou letech ,,studia angličtiny" udělá jen ... uhhhmm... a tím skončí. Ten druhý možná neporozumí každému slovu a neodpoví gramaticky úplně správně, ale porozumí a zareaguje . Pomůžete mi, vy všichni, co tohle čtete, rozšířit tuto výuku, účinnou a praktickou, po naší malé zemičce? Povedu vás krok za krokem, dokud jako epidemie nenakazíme angličtinou a její zábavnou výukou celou Českou republiku!

Zdravím všechny, kdo mají své sny a rádi by je proměnili ve skutečnost nebo tak již učinili. Byl bych rád, kdybychom se mohli vzájemně inspirovat o tom, jak si své sny splnit. Mám pro vás pár tipů, které stojí za to vyzkoušet. A pokud budete mít náladu podělit se o ty své, budu vždy velmi vděčný. Co je Vaším snem? Krásný dům, šťastná rodina, mír ve světě? Myslím, že všechny sny se dají splnit když víte, jak na to .