Puzzle

Stalo se vám někdy tohle...?

Manželka: ,,Miláčku, začneme cvičit každé ráno třeba pozdrav slunci, co říkáš?"
Manžel: ,,To je výborný nápad. Začneme třeba zítra. Promiň, musím teď na chvíli na zahradu něco uklidit.

O měsíc později:
Manželka: ,,Miláčku, začneme tedy s tím cvičením?"
Manžel: ,,S jakým?"
Manželka: ,,Bavili jsme se o ranním cvičení každý den. Ty si nevzpomínáš?"
Manžel: ,,Hmm, matně. Promiň. Jistě, začneme, to bude skvělé!"

Za půl roku:
Manžel: ,,Miláčku, dnes mi v práci kolegyně říkaly, že je výborné cvičit po ránu třeba jógu. Co ty na to?"
Manželka: (V hlavě výbuch mírného rozladění. Ano, myslím zuřivost.) ,,Aha, a co ještě Ti říkaly kolegyně?"
Manžel naprosto zmatený otázkou i útokem: ,,Co se děje?"
Manželka: ,,To už jsem navrhovala snad stokrát, copak si to nepamatuješ?"
Manžel: ,,Ajéje, máš pravdu. Já blbec, promiň, miláčku."
Manželka: ,,Jo, když ti to řeknu já, tak nic, ale jakmile to řekne nějaká kolegyně, co??!!"

Zažili jste někdy něco podobného? Vaši blízcí vám něco říkají, vy je vnímáte i třeba souhlasíte, ale nic neuděláte. A potom to najednou řekne někdo téměř cizí znovu a vy s danou činností ihned začnete. Proč? :-)

Připadá mi, že každé téma je jako Puzzle. Má různý počet dílků, kdy jeden dílek odpovídá jednomu setkání s tímto tématem.

Uvedu příklad: ,,Přestanu jíst maso." Napadne mě. První dílek do nového Puzzle je tady. Puzzle však ještě není hotové. Pak to uslyším v televizi. Druhý dílek je na světě. Pak se o tom zmíní soused při rozhovoru v zahradě. Potom kolega, pak je to v časopisu, potom někde na plakátě ve městě a nakonec na facebooku. A to už je skládačka téměř kompletní. A chybí třeba jen poslední dílek. Sestra se opět zmíní o nejedení masa a já konečně a naprosto snadno dokáži přestat jíst maso.
Puzzle je hotov.

Sportovní život. Návštěva Londýna. Změna jídelníčku. Změna názoru na cokoli. Nové zaměstnání. Změna oboru.

Myslím, že vše má svůj ,,správný čas" neboli počet dílků, počet střetů s tím kterým tématem. Jakmile je Puzzle postavený do posledního dílku (Jedno rčení říká: ,,To byla poslední kapka."), věc se zkrátka uskuteční s téměř nulovým úsilím, prostě úplně ,,sama".

Když se snažím cokoli uskutečnit, koupit, začít či rozjet dříve, než je Puzzle hotov, šance na úspěch se často rovnají či rychle blíží nule. :-)

Tak to zkouším mnohokrát dokola, třeba přestat jíst maso, a stále se mi to nedaří.

Začnu si nadávat, že mám slabou vůli a jsem blbec a jsem na nic?
Myslím, že už ne.
Dojde mi, že tento Puzzle ještě nedozrál a beze stresu (pokud možno) ho nechám ještě růst a doplnit o chybějící dílky.
Zkusím to znovu, když už mám pocit, že by to šlo.
A když nejde? Je možná ještě brzy. A nebo to zkusím ještě usilovněji, zatlačím, zkusím to rozjet silou i přes zjevné indicie, které mi říkají ,,Ještě NEEE!" a znovu spadnu na ústa a v ideálním případě mi dojde:

,,Aha, Puzzle ještě není." :-)

Možná to máte podobně jako já. V takovém případě přeji hodně štěstí s rozpoznáváním, zda-li je již ten správný okamžik.

Netlačme nic příliš silou, pokud to nejde. Ono to půjde. Jistě to půjde. Jen se neví, jestli za hodinu, za týden či za měsíc.
Nemusíte se stát sportovcem, výrobcem keramiky či vitariánem přes noc!
Jablko musí uzrát, bábovka se musí dopéct, bylina musí vykvést. 
Ne dříve, ale ani později. 
Vyčkáváte-li příliš, jablko shnije, bábovka se spálí a bylina uschne.

Zkusme vždy jemně, je-li vše již připraveno. Když není, posečkejme ještě chvíli.
Avšak nezapomínejme znovu a znovu to zkoušet! Jak jinak poznáme, že už to jde, abychom to neprošvihli?
Zkoušejme to stále znovu, avšak jemně. :-)

Mnoho zdaru a zábavy!
Tomáš