Moje vize - angličtina v českých školách


Zdravím vás všechny,


dnes bych se chtěl s vámi podělit o svoji vizi.


Dříve jsem velmi zkoumal detox těla - strava, bylinky, půst. To vše jsou krásné a zajímavé věci a dodnes mi slouží čas od času stále úžasně.

Potom jsem se ale /poměrně nedávno/ dozvěděl o detoxu duše a toho dalšího, na co si člověk nesáhne uvnitř nás. (Ne že bych si mohl sáhnout na svoje játro, ale víte co myslím, duše, myšlenky, city a pocity, atd.)

A vyvrcholením toho všeho vnitřního čištění se pro mě stala Moje Vize. Aktuální vize mého života. Je to něco, co děláte tak rádi, že se vám večer nechce jít spát a rána se už nemůžete dočkat. Je to něco, co vám jde přirozeně a snadno, na co máte talent a za poměrně mnohem kratší čas než většina ostatních lidí na této planetě zvládnete udělat obrovské množství. Prostě toho děláte moc a jde vám to lehce a máte z toho radost!!

No řekněte, nezní to krásně? :-) Nemyslel jsem, že to vůbec existuje. Dnes už ale věřím, že takovou věc v sobě máme, a teď pozor, máme ÚPLNĚ VŠICHNI!!! Jen většina z nás umírá aniž by odhalila, co to bylo a ošklivě řečeno tak trochu promrhá život, který jim byl dán právě proto, aby svůj talent a potenciál (který má každý z nás na této planetě naprosto unikátní) využili a udělali svět bohatším a krásnějším místem pro všechny.

Jsou ale způsoby, jak už dnes vím, jak svoji vizi objevit. DÍKY ZA TO!!!

No, tak k věci...
Mojí vizí je proměnit výuku anglického jazyka v českých školách.

Pamatujete na základku? A na střední? U mě to bylo podle scénáře: Hello. Sit down. Open your books. No a pak se 40 minut nedělo nic, co by stálo za zmínku až do výroku: Close your books. Goodbye!

Komu chci přinést více radosti a štěstí?
1) Dětem: Ty jsou na prvním a zdaleka nejdůležitějším místě. Nechť je AJ stejně lákavá jako tělocvik či výtvarka.
2) Rodičům: Radost z toho, že vaše dítě má rádo cizí jazyk, nemá z jeho hodin strach a nakonec ho bude umět i v celém životě používat, jsou myslím úžasnou změnou.
3) Učitelům: O kolik budou hodiny zábavnější pro děti, o tolik živější budou i pro učitele, kteří mohou pocítit novou radost v práci.
4) Škole v čele s ředitelem/ředitelkou: Oblíbenost školy jistě ovlivní i její dobrou pověst a množství nově se hlásících studentů.

Chci, aby se naše děti těšily na hodinu angličtiny plnou akce, komunikace a zábavy. Aby celý den, kdy mají v rozvrhu AJ byl šťastnější, protože se už těší na hodinu a jejich pozornost i v hodinách před a po AJ byla mnohem vyšší.

Vzpomínám, že když jsme měli ve čtvrtek poslední dvě hodiny tělocvik, celý den byl prostě v pohodě. A počítám-li, že angličtina je povinným maturitním předmětem a v týdnu se objevuje téměř každý den, šance na šťastnější prožití celé střední jsou na světě!! :-)

Učitel přichází, děti se zvedají ze židlí a během dvou minut divoce strkají lavice ke zdem a ze židlí tvoří velký kruh, do kterého se posadí. Už jen tímto pohybovým šokem se jejich pozornost posouvá někam zcela jinam, než jen vytažení knihy z tašky, otevření knihy a dělání cvičení.

Ne. První minuta plná akce. A následně se střídají po kruhu a každý krátce povídá, co dělal včera po škole. Hned na to si každý losuje lísteček se slovíčkem, které popisuje a ostatní ho hádají. Poté si povídají ve dvojicích o plánech na víkend a ostatním pak jen shrnou, co říkal partner. A to vše protknuto testem ze slovíček, poslechem CD a překladem gramatických vět.

Prostě pestré, akční, hravé, živé. Co myslíte? Zní to lákavě? Co vás napadá? Cítíte potřebu se k tomu vyjádřit? Pište mi, prosím, jakékoli nápady, pocity, či kritiku, jaká vás napadá!! ;)


Nechť jsou všechny bytosti (i v ČR) šťastny!! Čím dál víc. :-)

Moc vám všem děkuji. Děkuji za to, že jste!!

Buďte šťastní!

Tomáš

Komentáře

  1. Zní to sice moc idealisticky, ale musím potvrdit, že tato metoda funguje, protože takto nějak Tom vedl hodiny angličtiny v naší firmě.

    Zajímavé je že jsem si to uvědomil až ve chvíli, kdy se odstěhoval a začla nás vyučovat jiná jazykovka tradičním stylem z učebnic :-( .
    Samozřejmě že vše nakonec bude záležet na lektorovi a jeho schopnostech. Dík Tome, teď už vím, že výuka cizího jazyka může taky bavit ��
    S pozdravem
    Petr Šujan

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj Peťo, moc si vážím Tvých slov a pocitů. Tvoje poděkování se rozeznělo až hluboko v mém srdci. Děkuji za to! Věřím, že ten, kdo jednou ochutnal tuto metodu, bude už navždy vybírat svoje učitele tak, aby se tomuto hravému praktickému stylu podobali co nejvíce. Jsem moc rád, že vás to bavilo. Nechal jsem v tam u vás kus sebe a děkuji za tento návrat energie v podobě Tvých díků. Moc to pro mě znamená. Měj se pěkně. Ty i ostatní ve firmě! ;) Přeji vám všem co nejlepší další učitele a šťastný život! :-) Ahoj, Tomáš

      Vymazat
  2. Je trochu rozdíl učit cizí jazyk dospělé, kteří se učit chtějí, a dospívající, pro mnohé z nichž je to jen další povinný - a z jejich pohledu zbytečný - předmět. Jsou studenti, kteří včera po škole dělali "nothing", na víkend plánují "nothing", předměty nepopisují protože "je to otrava, to slovo neznám a popsat ho neumím;" zahrát ho jako pantomimu? "to je trapný"; při hovoru ve dvojicích mluví zásadně česky a mají-li poslouchat, co říkají jiní, tak se hlasitě baví se sousedem... Pokud se v jedné třídě sejde víc takových, je vyučující vděčný za to, že může nařídit "open the books and read". Jsou i třídy, které odmítají nejen přeskupit nábytek a posadit se do kruhu, ale třeba i vstát, chodit po třídě, vést minikonverzace a zjišťovat něco od spolužáků, dokonce se i přesunout ze zadní lavice dopředu. Chtějí sedět v klidu a bezpečí svého místa, pokud možno nebýt "otravováni" a přežít.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc děkuji za názor plný energie. :-) Věřím, že tohle se může stát. Rád si věci vždy vyzkouším na vlastní pěst, ve svojí vlastní energii (z každého učitele září trošku něco jiného, co dětem dává signály, kam až mohou zajít a jak se chovat a komu důvěřovat atd.). Není nad vlastní zkušenost, která dokáže vždy přinejmenším obohatit a inspirovat k dalším krokům. Moc děkuji za sdílení! Tomáš

      Vymazat

Okomentovat

Děkuji za komentář. Moc si Vašeho názoru vážím :-)

Populární příspěvky z tohoto blogu

Do Ticha

Máme důvod k vděku?