Dobrá zpráva

Rád bych vám všem pověděl jednu velmi dobrou zprávu (kromě toho, že mi dnes vrátili počítač s novým harddiskem) :-) a ta zní:

 Dnes se už cizí jazyk nemusíte učit z knih čtením a cvičeními!

 Pro všechny z vás je tu bezpečný, zábavný způsob, jak se zaručeně naučíte jazyk (pokud máte motivaci).
Je to mluvení mluvení a mluvení. K tomu poslechy, moc slovíček a sem tam i nějaká ta gramatika.

 Prostě přijdete na hodinu, poté co jste se doma naučili nových 20 slovíček, pohodlně se usadíte a dostáváte hned první úkol, o kterém povídáte a pak další, pak si něco poslechnete a zase se bavíte s lektorem. Nestojí to téměř žádnou námahu a je to něco mezi odpočinkem a zábavnou hrou.

 A poté najednou za několik měsíců zíráte, kolik už toho dokážete říci a jak dlouho dovedete sami mluvit na spoustu témat. :-)

 Líbí se vám ta představa?

 Tak, a teď ta dobrá zpráva: Není to už jen představa! Takhle se dnes učí! Zvykejte si. Dopřejete to sobě i svým dětem? Já rozhodně ano.

 Děkuji. Mějte se krásně. :-) 
Tomáš

Komentáře

  1. Tomáš Svoboda8. června 2015 v 17:47

    Ano! :-)

    OdpovědětVymazat
  2. Unknown8. června 2015 v 18:11

    Tomi, moc držíme palce,tvoje učení angličtiny bylo rozhodně zábavnější a poučnější než v jazykové škole :-)

    OdpovědětVymazat
  3. Tomáš Svoboda9. června 2015 v 10:35

    Velmi vám děkuji za podporu, rodinko. :-)

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Děkuji za komentář. Moc si Vašeho názoru vážím :-)

Populární příspěvky z tohoto blogu

Do Ticha

                          Do Ticha Za okny jemné kapky deště                    Někdo je fit a jiný strádá Lidé se choulí do sebe                            Někdo jí zdravě jiní ne Před deštěm a před čím asi ještě             Tělo však tajnou síť si spřádá U srdce cosi zazebe                                 Mnoho má uvnitř ukryté                                 Pouštím a pláču, co bylo                                 Mizí, co srdce tíží                                 Chci, aby ve mně zbylo                                 Ticho a jas, co září Někoho jako malé dítě                      Také máš tyhle dávné rány? Nutili jídat koprovku                         Můžeš se dovnitř podívat Jiný chtěl více lásky mámy               Nechceš už nést ty něžné šrámy? Já musel suchou žemlovku                Nestyď se dlouze vyplakat Vyplavit slzou spoustu svárů křivdy a dětská zranění Odpustit sobě, pustit páru                     Potoky slz a odpuštění tělo i duše ocení      
Další informace

Odpouštím si

Odpouštím si Sedím a hloubám svojí duší Co se to ve mně ukrývá? Nemálo, jestli správně tuším                     Dělal jsem spoustu hnusných věcí rok co rok toho přibývá                              Tolikrát druhým ublížil                                                                      Čas že prý léčí, to jsou kecy                                                                      Vinu jsem v sobě dobře skryl Drtí mě všechna ublížení Tíží mě, co jsem prováděl Ten hnus už ale třeba není                         Dovolím si teď odevzdání Brzy bych z něho nemocněl                        všech černých hnusů, co jich mám                                                                      Odpouštím si těch tisíc věcí                                                                      Začínám znovu, vylétám Začínám dýchat, tíha padá Můj nový život začíná Nepřítele i kamaráda                                 Radost a sílu chci dál žít Tohle už mozek nevnímá          
Další informace

Deník jednoho muže 1

Milý deníku, čas od času se mi objevují v životě věci, které nechci, pokud možno, hned zapomenout. Napadlo mě proto, že k tomu zneužiju Tebe. Snad to nevadí. Pokusím se být alespoň ,,krátký a výstižný". Zdálo se mi to nedávno ve snu. Zemřel jsem, nějak přirozeně a pokojně, a odlétl vzhůru a když jsem se otočil, viděl jsem svůj život celý jako na videu. Chvíli jsem se díval a potom: Byl jsem v šoku, ťukal si na čelo a pak se začal sám sobě smát. A tohle bylo, co jsem viděl: Jako by život byl bar a já seděl u dlouhého nablýskaného barového pultu a přede mnou jako na běžícím pásu jela nekonečná řada koktejlů. Bral jsem jednu sklenici za druhou a obracel je okamžitě a chlemtavě do sebe. Na ex. Až to kolem šplíchalo a teklo mi to po bradě. Úplně jako blázen. V těch sklenicích byly emoce. Hněv, strach, lítost, radost, smutek. A mně najednou napadlo, jak se tak dívám shora na ten svůj film: Vždyť já je nemusím všechny pít. Nemusím ty koktejly přece pít a nechat sebou třískat a h
Další informace