Odpouštím si

Odpouštím si
Sedím a hloubám svojí duší
Co se to ve mně ukrývá?
Nemálo, jestli správně tuším                   Dělal jsem spoustu hnusných věcí
rok co rok toho přibývá                            Tolikrát druhým ublížil
                                                                    Čas že prý léčí, to jsou kecy
                                                                    Vinu jsem v sobě dobře skryl

 Drtí mě všechna ublížení
Tíží mě, co jsem prováděl
Ten hnus už ale třeba není                       Dovolím si teď odevzdání
Brzy bych z něho nemocněl                      všech černých hnusů, co jich mám
                                                                    Odpouštím si těch tisíc věcí
                                                                    Začínám znovu, vylétám

 Začínám dýchat, tíha padá
Můj nový život začíná
Nepřítele i kamaráda                               Radost a sílu chci dál žít
Tohle už mozek nevnímá                          Užívat krásy života
                                                                    Už se víc v kleci nevěznit
                                                                    Odlétá věčná prázdnota

Komentáře

Okomentovat

Děkuji za komentář. Moc si Vašeho názoru vážím :-)

Populární příspěvky z tohoto blogu

Do Ticha

                          Do Ticha Za okny jemné kapky deště                    Někdo je fit a jiný strádá Lidé se choulí do sebe                            Někdo jí zdravě jiní ne Před deštěm a před čím asi ještě             Tělo však tajnou síť si spřádá U srdce cosi zazebe                                 Mnoho má uvnitř ukryté                                 Pouštím a pláču, co bylo                                 Mizí, co srdce tíží                                 Chci, aby ve mně zbylo                                 Ticho a jas, co září Někoho jako malé dítě                      Také máš tyhle dávné rány? Nutili jídat koprovku                         Můžeš se dovnitř podívat Jiný chtěl více lásky mámy               Nechceš už nést ty něžné šrámy? Já musel suchou žemlovku                Nestyď se dlouze vyplakat Vyplavit slzou spoustu svárů křivdy a dětská zranění Odpustit sobě, pustit páru                     Potoky slz a odpuštění tělo i duše ocení      
Další informace

Deník jednoho muže 1

Milý deníku, čas od času se mi objevují v životě věci, které nechci, pokud možno, hned zapomenout. Napadlo mě proto, že k tomu zneužiju Tebe. Snad to nevadí. Pokusím se být alespoň ,,krátký a výstižný". Zdálo se mi to nedávno ve snu. Zemřel jsem, nějak přirozeně a pokojně, a odlétl vzhůru a když jsem se otočil, viděl jsem svůj život celý jako na videu. Chvíli jsem se díval a potom: Byl jsem v šoku, ťukal si na čelo a pak se začal sám sobě smát. A tohle bylo, co jsem viděl: Jako by život byl bar a já seděl u dlouhého nablýskaného barového pultu a přede mnou jako na běžícím pásu jela nekonečná řada koktejlů. Bral jsem jednu sklenici za druhou a obracel je okamžitě a chlemtavě do sebe. Na ex. Až to kolem šplíchalo a teklo mi to po bradě. Úplně jako blázen. V těch sklenicích byly emoce. Hněv, strach, lítost, radost, smutek. A mně najednou napadlo, jak se tak dívám shora na ten svůj film: Vždyť já je nemusím všechny pít. Nemusím ty koktejly přece pít a nechat sebou třískat a h
Další informace