Transformace aneb jsem ještě Housenka nebo už Motýl?
Na světě je spousta lidí. A Spousta z té spousty je šťastná. A o to tady přeci jde. Být šťastný, ne?
Začal jsem kolem sebe ale vídat v posledních letech stále více lidí jiné skupiny.
Nevím, jestli je dovedu nějak výstižně popsat, ale zmíním alespoň několik rysů:
Tato nová skupina - se často usmívá a nejspíš to nedělá ani z povinnosti
- si Vás všimne a podá pomocnou ruku když zakopnete na ulici a Vaše pomeranče se rozkutálí všude kolem
- neopakuje donekonečna jak strašný má život a že za to můžou všichni okolo
Nevím, kdo jsou, ale jsou mi sympatičtí. Jejich společnost je milá a přátelská a přirozená. Jsou jací jsou a cítí to, co cítí a navíc se nesnaží nic ze svých pocitů maskovat.
Představte si to: tihle lidé UMÍ BREČET! Umí se smát, brečet, rozzuřit se, umí se vášnivě milovat a umí vybuchnout a řvát. A za nic z toho se ani trošku nestydí, ti nestydové!!
Hmm, jsou prostě jiní než většina. Vstoupili do něčeho, čemu se dá říci třeba transformace.. proces na celý život.
Vlastně ani přesně nevím, co to ta transformace je, ale z toho, co u těchto lidí pozoruji, a tak trošku i u sebe, mi vychází pár věcí, které už o téhle věci tuším...
Miminko se rodí nepopsané a čisté.
Pak ho popíší rodiče a učitelé a stát a zvyky a pravidla a systém hodnot.
Tak. A už je pěkně celé popsané. Od hlavy až k patičce.
Tedy vlastně k patě, protože tento proces končí někde mezi patnáctými a pětadvacátými narozeninami.
A tito popsaní lidé si jednoho dne řeknou ,,A už dost!!" A začnou se šťourat v tom, jak žijí, proč tak žijí, proč jim tolik pravidel diktuje, jak žít a kolik si toho opravdu musí nechat líbit.
A přijdou na to, že většinu těch nesmyslů již dodržovat nemusí a prostě se na ně vykašlou.
Začnou si jíst, co chtějí, oblékat, co chtějí, věřit si, čemu chtějí a kupovat si jen to, co opravdu chtějí...
A ostatní na ně nevěřícně hledí a klepou si na čelo. :-)
A co vy? Už jste se začali ptát sami sebe jestli jste poslušnou ovečkou ve stádu, kde se nemusíte o nic starat ani za nic přebírat zodpovědnost?
Opravdu žiješ nebo jen přežíváš, protože tak se to prostě dělá a jinak to prostě nejde a musí se to už nějak vydržet? Jak často se ptáš ,,proč?". Proč dělat tohle, proč jíst tamto, proč brát tadyto a proč bezmezně věřit tadytěm???
:-)
Začal jsem kolem sebe ale vídat v posledních letech stále více lidí jiné skupiny.
Nevím, jestli je dovedu nějak výstižně popsat, ale zmíním alespoň několik rysů:
Tato nová skupina - se často usmívá a nejspíš to nedělá ani z povinnosti
- si Vás všimne a podá pomocnou ruku když zakopnete na ulici a Vaše pomeranče se rozkutálí všude kolem
- neopakuje donekonečna jak strašný má život a že za to můžou všichni okolo
Nevím, kdo jsou, ale jsou mi sympatičtí. Jejich společnost je milá a přátelská a přirozená. Jsou jací jsou a cítí to, co cítí a navíc se nesnaží nic ze svých pocitů maskovat.
Představte si to: tihle lidé UMÍ BREČET! Umí se smát, brečet, rozzuřit se, umí se vášnivě milovat a umí vybuchnout a řvát. A za nic z toho se ani trošku nestydí, ti nestydové!!
Hmm, jsou prostě jiní než většina. Vstoupili do něčeho, čemu se dá říci třeba transformace.. proces na celý život.
Vlastně ani přesně nevím, co to ta transformace je, ale z toho, co u těchto lidí pozoruji, a tak trošku i u sebe, mi vychází pár věcí, které už o téhle věci tuším...
Miminko se rodí nepopsané a čisté.
Pak ho popíší rodiče a učitelé a stát a zvyky a pravidla a systém hodnot.
Tak. A už je pěkně celé popsané. Od hlavy až k patičce.
Tedy vlastně k patě, protože tento proces končí někde mezi patnáctými a pětadvacátými narozeninami.
A tito popsaní lidé si jednoho dne řeknou ,,A už dost!!" A začnou se šťourat v tom, jak žijí, proč tak žijí, proč jim tolik pravidel diktuje, jak žít a kolik si toho opravdu musí nechat líbit.
A přijdou na to, že většinu těch nesmyslů již dodržovat nemusí a prostě se na ně vykašlou.
Začnou si jíst, co chtějí, oblékat, co chtějí, věřit si, čemu chtějí a kupovat si jen to, co opravdu chtějí...
A ostatní na ně nevěřícně hledí a klepou si na čelo. :-)
A co vy? Už jste se začali ptát sami sebe jestli jste poslušnou ovečkou ve stádu, kde se nemusíte o nic starat ani za nic přebírat zodpovědnost?
Opravdu žiješ nebo jen přežíváš, protože tak se to prostě dělá a jinak to prostě nejde a musí se to už nějak vydržet? Jak často se ptáš ,,proč?". Proč dělat tohle, proč jíst tamto, proč brát tadyto a proč bezmezně věřit tadytěm???
:-)
Děkuji za hezky strávených pár minut :)
OdpovědětVymazatJá děkuji, Evi. :-) Miluji vzájemnou inspiraci!
OdpovědětVymazat