Deník jednoho muže 1

Milý deníku,

čas od času se mi objevují v životě věci, které nechci, pokud možno, hned zapomenout. Napadlo mě proto, že k tomu zneužiju Tebe. Snad to nevadí. Pokusím se být alespoň ,,krátký a výstižný".

Zdálo se mi to nedávno ve snu. Zemřel jsem, nějak přirozeně a pokojně, a odlétl vzhůru a když jsem se otočil, viděl jsem svůj život celý jako na videu.
Chvíli jsem se díval a potom: Byl jsem v šoku, ťukal si na čelo a pak se začal sám sobě smát. A tohle bylo, co jsem viděl:

Jako by život byl bar a já seděl u dlouhého nablýskaného barového pultu a přede mnou jako na běžícím pásu jela nekonečná řada koktejlů. Bral jsem jednu sklenici za druhou a obracel je okamžitě a chlemtavě do sebe. Na ex. Až to kolem šplíchalo a teklo mi to po bradě. Úplně jako blázen.

V těch sklenicích byly emoce. Hněv, strach, lítost, radost, smutek. A mně najednou napadlo, jak se tak dívám shora na ten svůj film: Vždyť já je nemusím všechny pít. Nemusím ty koktejly přece pít a nechat sebou třískat a házet a zmítat se v nich. Nemusím se svým panem mozkem hrát tuhle hru. Nemusím. Navíc když vidím, jak krátká je život záležitost. Za chvíli budeme v důchodu a konec.

Takže mám to zapotřebí? Ne-e. Po pár dnech života s tímhle vidím, že to je celé o dost klidnější. Neházet to všechno do sebe.

A poslední věc, co mi došla je, že často ty emoce přichází a narůstají postupně a já si jich všimnu, až  když dojde k jejich výbuchu. Teď, když to vím, je můžu pozorovat a všimnout si, že začínám (třeba bublat) a odložit tu sklenici hned v zárodku a včas. Mnohem snazší. ;-)

Díky, žes to vyslechl a uchováš to tady pro mě.
PS: Můžeš to nechat číst i ostatní, když budou chtít.

Komentáře

  1. Super plán! ;) Dá to práci, vědomě otáčet negativní myšlenky v pozitivní...ale vždycky se něco najde.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Děkuji za komentář. Moc si Vašeho názoru vážím :-)

Populární příspěvky z tohoto blogu

Do Ticha

Moje vize - angličtina v českých školách

Máme důvod k vděku?